Jan Mareš – silný ohlas na ukázku z knihy Cesty k Šumavě

Milý pane Fibichu, přečetl jsem to z jedné vody načisto. Mám sice sklon ocenit tóninu, v níž je text udržován, zároveň jsem ale neschopen najít pro Šumavu společného jmenovatele a asi i proto jsem se omezil jazykově. Ti moji náckové, socani a jinověrci se ovšem hlásí natolik o slovo, že mi z toho zbyl onen kohout “plechový”, jak píšete, a to je bohužel […]

Jakub Doubrava – Komentář ke knize Cesty k Šumavě

Je to takový metafyzický bedekr, poutnický deník, otisk nohou a dní do myšlének. Moc mě to baví, nejraději s tím do krajiny a jít a nechat se oslovovat nahodile, jak člověk jde, kráčí a odkrývá taje kraje. A taky oslovovat krajinu, vyřknout nahlas ta slova zapsaná jako kouzelná zaříkání. díky a těším se moc Jakub Doubrava – herec a redaktor, Mlázovy – Šumava

Věra Steinerová o mystice knihy Cesty k Šumavě

Milý Ondřeji, s velkým respektem jsem si přečetla ukázku  z Tvé nové knihy. Přiznám se, že úvod jsem četla dvakrát, protože i na mě byl hodně složitý, mystický a plný odkazů. Po druhém čtení jsem se v něm lépe zorientovala. Navíc jsem si už před tím přečetla jednotlivé pověsti, tak jsem pochopila, na co narážíš. Mám ráda mystické příběhy, odraz […]

Karel Navrátil o zrodu knihy Cesty k Šumavě

Můj věrozvěst Šumavy Ondřej F.: Šumava ke mně promlouvala dlouho jen skrz literaturu. Mohli za to Váchal, Klostermann, ale nejvytrvaleji a nejpestřeji Ondřej Fibich. Zprvu básněmi z prvotiny Země Jana Křtitele, pak knihami o studánkách Šumavy a Pošumaví, pohádkami, pověstmi i sešity sebraných šumavských kuchařských receptů. Navíc jsem od něj dostával desítky Šumavou inspirovaných textů ke zhudebnění. Některé jsem se […]

Petr Pučelík – postřehy z knihy Cesty k Šumavě

Ondřeji, děkuji za obolavělé texty ze Šumavy. Lidské osudy zrcadlící se ve vzpomínkách pamětníků, Šumava utrápená člověkem /Sýkorovský most/ a přece pořád tajemná a plná nevysvětlitelných jevů. Chodíte krajem a všímáte si. Lovíte v archivech a kronikách a poctivě zaznamenáváte příběhy, pověsti, zkazky obnažující i dnešní lidské zmikroskopičtění. Když jsem ještě novinařil v Klatovech, vzpomínám si, že jsem jednou projížděl kolem malého šumavského […]

Martin Patřičný o postoji ke knize Cesty k Šumavě

Kdo půjde cestou k Šumavě, ten vždycky potká stromy. Na rovině i v zátočinách a někde bude zakopávat o jejich kořeny, aby věděl, kde má hledat ty svoje.  Nebudu psát, že na Šumavu jde básník, jednak bych knize třeba ubral čtenáře a pak, Šumava je domovem spousty lidí, co ty”romantické kecy”už nesnášejí. Žijí tu. Ondřej Fibich taky nemusel k Šumavě extra chodit […]

Jaroslav Hubený – míní o Vzhůru srdci z knihy Cesty k Šumavě

Po ránu jsem měl dojem, že mám tolik nezbytné práce, ale když ke mně dorazila Tvá příloha, všechno šlo stranou. Právem. Tvůj text je nádherný. Jsi mistr slova a velký duch krajiny, tvořivosti a duchovnosti. Jako bys byl skrze zemi napojen na nějaké zřídlo moudrosti. Skrze lahodný jazyk promlouvá nikoli skrze vyčtené, ale viděné a hluboce prožité. Jako […]

Jiří Špinar o kapitole Pohyblivé krajiny z knihy Cesty k Šumavě

Dobrý den, pane Básníku, ano, užívám toho slova bez postranních úmyslů.Kapitola z Vaší připravované knížky je krásná. A je náročná! Šumava si to zaslouží. Ostatně jako každá světnice, která se stala místem někoho žití.Je současná, nutí k zamyšlení, pouze neadoruje. Výpověď o dnešním kousku našeho světa, který máme rádi. Děkuji Vám za to. Jiří Špinar, znalec východní Šumavy, knihovník […]

Jaroslav Pulkrábek nad knihou Cesty k Šumavě vzpomíná

Zdravím z fary, chvilku mi trvalo, než jsem to přečetl. Vlastně jsem to musel číst dvakrát, nejdříve ještě ten den, co jsi to poslal. Ale že jsem nevěděl, co vlastně budu číst a jak se na to naladit, nebylo to ono. Pak jsem to nechal pár dní ustát a upravil si grafiku a font, aby to působilo jako kniha […]