Ondřeji, děkuji za obolavělé texty ze Šumavy. Lidské osudy zrcadlící se ve vzpomínkách pamětníků, Šumava utrápená člověkem /Sýkorovský most/ a přece pořád tajemná a plná nevysvětlitelných jevů. Chodíte krajem a všímáte si. Lovíte v archivech a kronikách a poctivě zaznamenáváte příběhy, pověsti, zkazky obnažující i dnešní lidské zmikroskopičtění. Když jsem ještě novinařil v Klatovech, vzpomínám si, že jsem jednou projížděl kolem malého šumavského hřbitova. Před jeho zdí ležely vytahané náhrobní kameny starousedlíků pečlivě seřazené jako zajíci po honu a připravené k odvozu. Jediné cvaknutí fotoaparátu zachytilo minulost a bezohlednou přítomnost pospolu. To jsem také našel ve vašich textech. Byl jsem přítomen i vzkříšení Hauswaldské kaple nedaleko Srní. Kdysi se tomu místu říkalo „malé šumavské Lurdy“ kvůli zázračnému pramenu, který léčil zrak poutníků ze všech končin. Pietnímu aktu odhalení základů kaple, kterou v padesátých letech podminovali pohraničníci, byl přítomen i pan profesor Pavel Pafko. Utkvělo mi v hlavě, když tam jako ateista promluvil o potřebě víry – v cokoliv, protože bez ní se žádný pacient neuzdraví.
Petr Pučelík, redaktor Strakonické televize – Strakonice
