Kdo půjde cestou k Šumavě, ten vždycky potká stromy. Na rovině i v zátočinách a někde bude zakopávat o jejich kořeny, aby věděl, kde má hledat ty svoje. Nebudu psát, že na Šumavu jde básník, jednak bych knize třeba ubral čtenáře a pak, Šumava je domovem spousty lidí, co ty“romantické kecy“už nesnášejí. Žijí tu. Ondřej Fibich taky nemusel k Šumavě extra chodit protože v ní a blízko ní už spoustu let žije. Část jejích cest má dobře prochozenou, mimo jiné i za Nebem studánek. A Ondřej mluví s Šumaváky, s pamětníky i s těmi mladšími a jako dřív Erben, Němcová sbírá kromě pověstí či pohádek i to, co nás zajímá všechny – recepty a recepisy! Na co, kdy, proč a jak se používaly části stromů, kytek, byliny. Jak se z té země lidi živili. Co dělali se dřevem a jak. Co si lidi mysleli o světě a životě. To je ta jeho, Fibichova cesta – nebo spíš soucestí. Jsou místa, kde se rozhodneme sami kudy a kam s ním půjdem. Moje maminka pocházela ze Šumavy, Čachrov, Dešenice, Klatovy. Strejda, co mě toho spoustu naučil bydlel blízko, v Janovicích nad Úhlavou. Na kanoích jsme sjížděli Otavu – Rejštejn, Radešov, znáte? Sirkárnu solo Sušice jsme zažili v plném provozu a taky jak ji nechali chcípnout…
To je můj obrázek ze šumné země. Až projdu Ondřejovou knihou, asi se změní.
A jaký je ten váš?
Martin Patřičný, dřevosochař, spisovatel, moderátor, spoluautor televizního seriálu Kus dřeva ze stromu – Debrno u Kralup
