Můj věrozvěst Šumavy Ondřej F.: Šumava ke mně promlouvala dlouho jen skrz literaturu. Mohli za to Váchal, Klostermann, ale nejvytrvaleji a nejpestřeji Ondřej Fibich. Zprvu básněmi z prvotiny Země Jana Křtitele, pak knihami o studánkách Šumavy a Pošumaví, pohádkami, pověstmi i sešity sebraných šumavských kuchařských receptů. Navíc jsem od něj dostával desítky Šumavou inspirovaných textů ke zhudebnění. Některé jsem se odít do melodií pokusil, některé mi vzdorovaly a vzdorují dodnes. Nejpůsobivější ale pro mne bylo a je putování s Ondřejem jako průvodcem a v jeho společnosti ochutnávání Šumavy vlastními smysly. Několikrát jsem s ním strávil pár dnů na Horské Kvildě, naposledy jsem ho navštívil ve Stachách a dny plné vůně i barev byly navíc pravidelně završeny jeho večerním autorským čtením. Vyslechl jsem tak se zavřenýma očima podstatnou část jeho knihy šumavských pohádek a ke své radosti i stěžejní část velké knihy o Šumavě. Navštívili jsme spolu i autora kongeniálních ilustrací jeho knih Petra Štěpána a na knihu, jejíž zrod mi bylo dáno sledovat, jsem se začal těšit s téměř zajíkavou radostí. Je plná plodů Ondřejova mnohaletého archivářského, poutnického a básnického holdování Šumavě a jejím svérázným obyvatelům lidským i bájným.
Předpokládal jsem, že další setkání s knihou nevšední nejen prameny, z nichž Ondřej čerpal /obrazně i doslovně/, jazykem a obrazností, ale i formátem se mi dostane až na nějaké akci dílo představující. Ondřej mi ale poslal i další texty, včetně doslovu/eseje, k němuž kniha inspirovala jiného vyznavače a obdivovatele Šumavy Vladimíra Justa… a mé těšení ještě narostlo. Čekám na knihu, skvící se klenot jak v díle Ondřejově, tak i v literární koruně královny našich horstev Gabréty. A také na to, že při další cestě na Šumavu zuju boty a půjdu tiše, pokorně a s Ondřejem otevřenýma ušima i duší mimo všechny turistické „lidostrády“ po cestách zvěře a dávných obyvatel Šumavy.
Karel Navrátil, člen hudebních skupin Extempore, Fénix a Hazuka