V manéži vzpomínek
Už v roce 1959 jsem vystoupil v cirkuse. Tedy spíše propadl. Viz mé vzpomínky Za obzorem. Jeho kouzlo včetně potu, krve a hnoje se mi zadřelo pod kůži. Čas se mnou občas nepěkně žongloval a být artistou v dobách normalizace bylo nutností. Kéž by mi zahráli parádemarš v poslední hodince. Nakonec se těch 65 let poděkovalo v mé poslední sbírce básní Anděl […]
Tři pověsti z pokladu šumavského
Koncem jarního února jsme s Radkem Nakládalem natáčeli po Kašperských Horách. Úmyslem bylo obrazově zpřístupnit tři duchařské historie z tohoto kouzelného města. Foukal nám do toho vichr a také duněla auta, ale tyto pověsti tak získávaly ještě větší punc starobylosti. Malý výlet do mentality starých Šumaváků byl jakousi startovací akcí. Rád bych měl natočený film či seriál, který […]
Panorama v srdci aneb Nebourejte železniční most u Vyšehradu
Bylo jaro roku 1970 a já jsem stál s tátou u paty železničního mostu. Právě mi ukazoval místo, kde zahynul jeho kamarád básník Jiří Orten. Za německého protektorátu. Nyní, za protektorátu Rusáků, jsme tu postávali jako sirotci. Táta na opušťáku z blázince a já mladík bez budoucnosti, přesto plný Poezie. Později jsem na zdejší náplavku doprovázel přítele Jeffa Prouzu, který […]
Ondřejovské jarní kalendárium
Milí známí i neznámí, nastal čas, v němž šumavští medvědi vylézali z brlohů a hodovali na sladkém v bzučících včelínech. Také já se nyní vydávám mezi ševelící obecenstvo všeho věku, od školek až po domovy seniorů. Ovšem nejraději dělám cirkus s dětmi milého přítele Mikoláše Troupa, ale to si jinde nemohu dovolit. Takže: 14. 3. Volary, Šumava magická, kulturní sál od 17 […]
Anděl v cirkuse knižní novinka
Ondřej Fibich je znamenitý básník a také filozof a neohrožený Vodnář. V jeho genech rezonuje nejen otec, filozof a mystik, ale také příbuzenství s Vítězslavem Nezvalem a Bohuslavem Martinů. Prošel spoustou londonovských zaměstnání, až zmizel na Šumavu. Pestrý život mu byl popudem k pestrému vyjádření, od básní, libret, happeningů, zaříkání, bádání až po meditace. Jeho poslední sbírka Anděl v cirkuse (2024, Druhé město) […]
V městě povstalců a romantiků
Varšava již několikrát povstávala z mrtvých a také na hrobech mrtvých bojovníků stojí. A přesto onen duch Polské nezlomnosti trvá. Jakmile vyjdu z nádraží Warszawa Centralna, začíná mé srdce žít svým vlastním životem. Napájí se totiž přílivem veršů, které mi město vemlouvá na každém kroku. Jdu do „Starého města“, kde v kavárně čtu texty Grechutových písniček načmárané po zdech. Při […]
Třikrát genius loci
Jedinečnost určitého místa vytváří součinnost několika energií. Geologické dějiny, součet vší živé přírody, lidská historie a také nějaký jednotící symbol. Má první kniha o duši krajiny kolem Radomyšle se točila kolem johanitského kříže, jakožto znaku zdejších maltézských rytířů. Nedávno jsem konečně zpracoval ve dvou publikacích místo zvané Liboc a Petřiny. Jednak ve vzpomínkách a také pomocí povídek. Vesnické dějiny […]
Bard, kmen a slunovrat
Od roku 1971 mám své posluchače. Od roku 1990 i čtenáře. Je to takový kmen spřízněnosti generační i pocitové. Hřejeme se u podobných ohňů a zahlédáme v hlubinách času ten svůj. Bylo mi proto potěšením, že v divadle Orfeus mohly zaznít před Vánoci mé texty předčítané i zpívané (video). Křest novinky Ztracený povídky se podařil díly patronům této publikace. Jiří Gruntorád současný […]
Na podporu hladovky Jiřího Gruntoráda a spol.
Jsa momentálně nemocen, aspoň takto posílám svou lidskou podporu Jiřímu Gruntorádovi, který se rozhodl držet hladovku za vyřešení ostudné situace mnohých disidentů z undedrgroundu, kteří dožívají v bídě. Jejich bída je i bídou naší demokracie. Pošlete tuto báseň dál. Ginsbergovské teniskyProtože estébácižili řádným životemDo práce nosili svačinua tloukli do správných míst,proměnili sev milé stařečkya náležitátabulková místaČistému vše čistéJak […]
Modrobílé fanfáry aneb Schwarzenberské variace
Když zemřel Karel VI. kníže se Schwarzenbergu, šel jsem v třeskuté zimě jednou z prastarých alejí, které spojovaly Čimelice s Orlíkem. Bílý sníh a namodralé kmeny stromů vytvářely v krajině jakýsi schwarzenberský erb. Starého rytíře jsem poznal jako kluk, když v naší vídeňské emigraci zúčastnil jsem se nechtěně jakési diskuse intelektuálů, při níž byl přítomen i můj otec – filosof. Na setkání […]