Odešel poslední velký převor Maltézského řádu ,,Kari“ Paar kníže bechyňský. Jeho předchůdcem byl další Karel, tentokrát kníže ze Schwarzenbergu, kterého jsem poznal při emigraci do Vídně roku 1969. V disentu jsem pracoval také pro podzemní církev a k řádu johanitů mne počátkem 80. let přitáhl ,,tajný magistrální rytíř“ dr. Lifka. Posledním řádovým knězem na Strakonicku byl pan děkan Lukáš, do jehož farnosti jsme patřili. Brzy po převratu roku 1989 jsem pro pozdější spolubratry uspořádal charitativní koncert a začal rekonstruovat dějiny maltézáků na jihu Čech. Posledním zdejším zvoleným převorem byl charizmatický Antonín Voráček (1950), vězeň komunistů stejně jako jeho další fratres. Byl jsem velmi překvapen, když mi od římského Velmistra přišla nabídka k přijetí do řádu (1991). To se nedalo odmítnout a vedení pod Paarem plánovalo na vrácené strakonické komendě založit rytířskou osádku. Kníže Paar pak přijel odhalit pamětní desku na strakonickém děkanství věnovanou právě A. Voráčkovi, kterou jsem za přispění velkého přítele a malíře Zdirada Čecha (magistrálního rytíře) nechal zhotovit a osadit. Jenže čas oponou trhnul, Paar byl sesazen, nové vedení se vzdalo strakonického hradu, kde johanité působili od konce 13. století prakticky nepřetržitě (světový unikát). Nakonec jsem vynesl řádovou korouhev mimo hradby hradu a rezignoval. Ale Pánu Bohu děkuji, že jsem mohl být svědkem bratrského společenství, které tehdy tvořili doyeni předních českých šlechtických rodů, kteří dokázali důstojně odolat všem nástrahám republikánů, nacistů i komunistů. A Karel Paar patřil k nim.
Ondřej Fibich
