Člověk, který překročí určitý věk, neustále se s někým loučí. Na bratra Dominika mohu vzpomínat v rámci svého nevšedního života. Za časů podzemní církve mne občas vyhledali její protagonisté, abych pro různé kruhy vytvořil básnické poselství. Tak se na mne obrátil tajný provinciál dominikánského řádu P. Ambrož Svatoš, abych zpřítomnil odkaz dnes svaté Zdislavy z Lemberka, jedné z patronek jeho řádu. Tudíž vzniklo oratorium Královna severních záseků. Tehdy otec Duka vyšel zrovna z kriminálu a věc považoval za důležitou především při oslovení mladé generace. Textu se pak hudebně ujal Jirka Smrž a vzniklo pozoruhodné dílo. Mezi tím čas oponou trhl a věřící vystoupili ze stínu. Otec Duka mne pozval do kláštera u svatého Jakuba, abychom oratorium dostali na veřejnost. Zrovna u oltáře hovořil s vatikánským zmocněncem… a považte, plynně latinsky! Nakonec Zdislavu vydal Monitor, hrála se po celé vlasti i u svatého Víta na Pražském hradě. Dodnes je to hudební počin zásadní, v němž můžete zaslechnout hlasy skvělých zpěváků – vemlouvaný tón Romana Dragouna, dramatický témbr Roberta Křesťana, pokorné svědectví Petra Lutky a proteplenou modlitbu Magdy Klokočkové. A já přitom vidím šibalský a spokojený úsměv křesťana Dominika Duky nad těmi tisícihlavými zástupy posluchačů. „Korunována vodou Jana Křtitele, korunována slzou ztracenou andělem Do srdce si ji schová děvčátko z Křižanova Jako by věděla na prahu kostela…“
Spirituální básník Ondřej Fibich
Dominik Duka jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánského magazínu pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve.
Foto: Aktuálně.cz / Archiv Dominika Duky / Reprofoto z knihy „Duka Dominik: Tradice, která je výzvou“ od kolektivu autorů (Dominik Duka, Tomasz Dostatni & Jaroslav Šubrt), kterou v roce 2011 vydalo nakladatelství Portál
