V městě povstalců a romantiků

Varšava již několikrát povstávala z mrtvých a také na hrobech mrtvých bojovníků stojí. A přesto onen duch Polské nezlomnosti trvá.  Jakmile vyjdu z nádraží Warszawa Centralna, začíná mé srdce žít svým vlastním životem. Napájí se totiž přílivem veršů, které mi město vemlouvá na každém kroku. Jdu do „Starého města“, kde v kavárně čtu texty Grechutových písniček načmárané po zdech. Při Mirowské tržnici potkávám staré účastníky Varšavského povstání, jak nabízejí na dekách drobnosti ze svých úctyhodných životů. Nechybí ani až příliš živé hranice zdejšího ghetta, ač jsou dnes vlastně imaginární. A přesto mé nohy s nimi hrají tu dětinskou skákačku Nebe-peklo-ráj. V Saském parku si u fontány opakuji to dávné: Ad usum delphini. Jenže je tu Chopin, kterému se musím bránit zuby nehty, abych se zase mohl vrátit do příliš střízlivých Čech. A moje dobrodružná teta Milena mi zamává z okna na Aleji Jerozolimskie, stejně jako mi mávala z karlínského domu na Křižíkově ulici. Ale to bylo ještě v polovině minulého století. Podivuhodná a nepochopitelná láska. Tak je to.

Tvar – obtýdeník živé literatury 1/2024, POEZIE: Těla Varšavy. zde

Varšavský poutník Andrzej Fibich

DĚNÍ

S básníkem Ondřejem Fibichem krajinou neobyčejných zážitků

Copyright © 2022 Ondřej Fibich