Už v roce 1959 jsem vystoupil v cirkuse. Tedy spíše propadl. Viz mé vzpomínky Za obzorem. Jeho kouzlo včetně potu, krve a hnoje se mi zadřelo pod kůži. Čas se mnou občas nepěkně žongloval a být artistou v dobách normalizace bylo nutností. Kéž by mi zahráli parádemarš v poslední hodince. Nakonec se těch 65 let poděkovalo v mé poslední sbírce básní Anděl v cirkuse. Empatická redaktorka Reflexu Kateřina Kadlecová mi rozumí, a tak o ní referovala ve svém týdeníku dne 28. 3. 2024. Máme holt stejnou krevní skupinu.
Rád bych opět zakončil krátkými verši, které si zamiloval můj celoživotní recitátor Martin Patřičný:
Po ptaní se tážeš
Může být medvídek
vzkříšen
když hodí ho
jednou do kamen
až všechny slzy
vypije
svým plyšem?
Váš vzpěrač času Ondřej Fibich
Zdroj: Reflex 13/2024 elektronická verze
