








Považuji pražské Mariánské náměstí za mystickou bránu do Šumavy. Zdejší socha Vltavy drží v náručí říční pramen v podobě džbánu. Z něj se řine voda korunovaná pěti mariánskými hvězdami, neb Panna Maria jest duchem naší národní řeky. A hned naproti v Městské knihovně proběhl moc vydařený podvečer.
S Vláďou Justem jsme odjakživa hořeli pro improvizační um pánů V + W. A tak jsme si před čtenáři a diváky vystřihli svou vlastní šumavskou forbínu. V duchu tam s námi byli i spoluautoři – za fotky Ivanka Řandová a ilustrátor Péťa Štěpán. Úspěch se vyjevil po skončení naší hravé inscenace, neb každý druhý divák zakoupil si knihu Cesty k Šumavě, kterou jsme tímto v Praze propagovali. Na příští rok jsem dostal nabídku přednášky o Karlu Klostermannovi a Ranklu – Seppovi. A Vláďa si zase domů odnesl čarokrásnou zarámovanou grafiku Josefa Váchala, kolem níž rozplétal složitý obraz našich pohraničních hor.
Děkuji ti milá Šumavo! Navždy tvůj Ondřej Fibich