Text písničky s Ofélií jsem napsal loni v nemocnici pod Pleší, kdy se zdálo, že ji opustím na vozíku. Trochu osudový čas a zároveň čas nějak se k tomu postavit. Krátce před tím si můj dvorní zhudebnitel Karel Navrátil pochvaloval jak jeho baryton pěkně ladí s altem Báry Ciprové, tímto houslistkou sdružení Fénix. Takže jsem začal psát duety a hned z nemocničního pokoje jsem jim je posílal. Pomalu u těch dvou zrály, až se náhle zrodila první vlaštovka v podobě Baruščina nápěvu. Snad bude finální písnička dost bláznivě smutná a Vladimír Holan a Jiří Staněk, kteří v Shakespeara věřili, nebudou pohoršeni. Všechny Alžbětincovy postavy v nás totiž střídavě ožívají. I ten podivuhodný hlas utopené Ofélie. Mám sice vodu rád nad jiné živly, ale v tomto případě bych rád držel v náručí tu křehkou dívku sám. audio k poslechu
Váš vodní textař Ondřej Fibich