To jsem tuhle v sobotu kráčel po Volarech a narazil na Ondřeje Fibicha s autem narvaným knihami. Pár měsíců jsme se neviděli, radost ze setkání byla oboustranná. Moje tedy větší, jelikož jsem darem obdržel knihu, na kterou jsem se těšil, neboť jsem ji tak trochu znal z rukopisu.
Jenže číst ji na tabletu je jedna věc a držet ji v ruce druhá. Zvláště v tomto případě. Velký formát, kvalitní a do ruky příjemná vazba, křídový papír. A k tomu text plný mystiky, příběhů, tajemství. Je to dílo, které si do knihovny zařadím hned vedle Váchalovo Šumavy umírající a romantické, neb jsou z jednoho ranku. Stejně jako Váchal i Fibich byl obdarován pohledem do nejskrytější intimity Šumavy a pokusil se mistrným způsobem zprostředkovat ten pohled i nám. Prošlo mi rukama stovky ba možná i tisíce knih o Šumavě a mohu s klidným svědomím říci, že dlouhá léta jsem nedržel něco tak hodnotného. A kdyby doma hořelo a já si mohl odnést jen dvě knihy, byla by to bible a Cesty k Šumavě. A to myslím zcela vážně.
Jaroslav Pulkrábek
Zdroj: http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/102-zpravy/18377-literarni-ctvrtek-cesty-k-sumave
