Text oratoria uzrál v mé hlavě jednoho podzimního dne r. 1973. Šel jsem z Liboce na Ladronku navštívit Jaroslava Seiferta. Tak jsem si zpíval do větru a náhle přicházela slova. O tom jak spadla klec. Jak čas rozvál
dým Palachovy oběti. Jak mnoho zrazuje a málo je věrných. Slovu. Svobodě. Lásce.
Potom přišel Lesík Hajdovský a napsal hudbu. Hrálo se v roce 1975 v jednom zastrčeném sborovém kostele v Ječné ulici. Pak přišlo ticho.
Až Karel Navrátil a Jiří Traub znovu vyvolali slova o loučení. Tentokrát na nové melodie.
Mezitím mě v šumavském Strašíně pokřtil P.E.D. Merth. Až po dalších deseti letech jsem připsal jedno čtyřverší o naději. Tak dlouho zraje víra. A ještě déle.
Svěřil se Ondřej Fibich v bookletu CD Poslední večeře podle Leonarda oratorium pro sedm katedrál, Jiřího Trauba a Petra Kalandru. Vydal Puky records v roce 1997.
Pasáž z Večeře zde
Zdroj: www.youtube.com
