Se Šumavou mne intimně seznámil Jaroslav Prouza přesně před padesáti lety. Brouzdali jsme okolo Pstružné, Pohádky a Onoho Světa. To byla jeho plenérová krajina. Byl jsem novopečeným přítelem malíře Jeffa, jak jsme mu říkali, a také fámulusem, který mu nosil malkastnu a k večeru i čerstvě vonící plátno. Sedávali jsme s dědky po hospodách až do posledního vlaku na Klatovy. Tady jsem poprvé uslyšel dávné povídačky – drsné i žertovné. V tomto čase také začala vznikat má dnešní sbírka pověstí Dědictví Šumavy. Naše přátelství se tužilo v nevlídných vodách husákovského stalinismu a bylo podporováno naším souzněním ve všech oborech umění. Občas jsme si i zatančili při astrálních tónech Pink Floydů. Později se Jeff dostal do soukolí zvaného AVU a já pokračoval ve svém disidentství, zaplaceném nekonečnou dřinou na nádražích i v kravínech. Jeff se pak rozhodl soudruhům unikat ve svobodném letu rogala, které si sám a potají sestavil. Já se vydal jinudy a hleděl si zachovat svobodu vnitřní po vzoru Tuláka po hvězdách. Po převratu se jednoho dne zřítil a dožíval na opiátech, ale stále se pokoušel namalovat ten vrcholný jedinečný obraz, o kterém snil. Ale tělo to rychle skoncovalo.
Když jsme po dvaceti letech uspořádali in memoriam výstavu z jeho díla v Galerii 9 ve Vysočanech, náhle se vyloupl silný dojem cesty statečné, inspirované a místy mířící do budoucnosti, ač se zdálo, že navazovat na Slavíčka, Marqueta či Van Gogha je pěkná pošetilost. Přijďte se přesvědčit. Výstava probíhá na radnici Městské části Prahy 9 až do 14. 11. K dostání je i Jeffova monografie, kterou doprovázejí verše Vladimíra Holana. Jak jinak…
Ondřej Fibich
