Vzpomínám Jaroslava Seiferta, když v Mariánkách posedával po lavičkách a koukal pěkným ženským
na nohy. Ty jeho už potřebovaly oporu. A přece se vždy navracel domů s hrstí nových veršů. Oldřich Wenzl z mělnického sanatoria vynášel popsané proužky papíru jako rozházené kopretiny. Já jsem přistál v lednové Třeboni a jen o fous zde minul kamaráda Martina Reinera. Po mnoha kůrách se mi to přeskládalo v hlavě a Sluneční kapky, které mne pravidelně rozsvěcely, otevřely cosi nového. Tak vám ty verše na ukázku posílám. Jsou určitou taxou za zdejší inspiraci.
Pacient z hotelu Gracia Ondřej Fibich
PERSPEKTIVA
Prázdné morkové
kosti v trávě
Dalekohledy
vyhlížející Chiricovy psy
SOUMRAK
V bordó plavkách
skáčou zajíci
do žitných vln
KVÍLDA
Mráz, až svinul plech
do pozounu
Vykvetly žilky
bachovských nosů
ORACIO
Jsme s tátou
horáci
On kutnej
a já kašparskej
Chtělo by se radostně říci:
,,Zdař Bůh“,
jenže děsně se
mi stejská
AMENY
Duby se kroutí
Jen křížky
se mladistvě tyčí
nad svými
kamennými kořeny
Bez kořenů
POZTRÁCENÍ SOUSEDÉ
Hnán bodavými nickami
Na koníčka nesu
paňácu v pruhovaném triku
Rozdává židovské klobouky,
které jsem zapomněl
smeknout
OZNÁMENÍ
Hejna posedala
v rovině náhle přehledná
Jako ukončený život
Foto archiv
