Panorama v srdci aneb Nebourejte železniční most u Vyšehradu

Bylo jaro roku 1970 a já jsem stál s tátou u paty železničního mostu. Právě mi ukazoval místo, kde zahynul jeho kamarád básník Jiří Orten. Za německého protektorátu. Nyní, za protektorátu Rusáků, jsme tu postávali jako sirotci. Táta na opušťáku z blázince a já mladík bez budoucnosti, přesto plný Poezie. Později jsem na zdejší náplavku doprovázel přítele Jeffa Prouzu, který zde maloval svá marquetovská plátna. Předčasně zesnulý básník Jiří Brixi mezi železnými oblouky snoval své ironické verše. Mnoha generacím se vryl do srdce obrys tohoto verneovského mostu, jako by nýtovaná fantazie vhodně předznamenávala celou tu nádhernou kaskádu dalších pražských mostů. Ale dosti poezie a přikročme k činům. Rozhodně protestuji proti zbourání této architektonické perlypetici můžete podepsat i vy. Tak jak to pěkně naformuloval přítel Jiří Gruntorád. zde

Váš horlitel Ondřej Fibich

Malba na titulu: Podzim u železničního mostu v Praze 1982, autor Jeff Prouza

DĚNÍ

S básníkem Ondřejem Fibichem krajinou neobyčejných zážitků

Copyright © 2022 Ondřej Fibich