Kouzelnou skříňku, do níž světlo vstupuje špendlíkovou dírkou a promítá své obrazy na zadní stěnu, a to vzhůru nohama, jsem zkoušel počátkem 70. let 20. století. Měl jsem k tomu vzácného parťáka, kterým byl malíř Jeff z Klatov. Po letech jsem potkal u řeky Otavy sourozence Hruškovy, kteří svou obscuru mistrně ovládali. Dostal jsem od nich aparátek na svitkový film 6×6 a už to jelo.
Od roku 2000 se občas potuluji s kouzelnou skříňkou po Šumavě. Jindy fotím celé cykly obrázků: Listy podzimu, U Honesů, Zmizelé básně a pod. Je to zvláštní svět, tyto obskurní fotky, který člověka nutí zapomenout na jasnost i ostrost a dotýká se úplně jiných oblastí lidské vnímavosti. A hlavně! lov snímků probíhá tiše, stačí jen odkrýt objektiv, mávnout a položit na otvor kousek tmy. A uvnitř, vážení, uvnitř se to děje!
Z vyznání autora knihy Cesty k Šumavě Ondřeje Fibicha.