Občas si přečtu časopis Respekt. Dávají prostor spíše aktivistům než lidem ukotveným. Zaujal mne sloupek spisovatelky Petry Hůlové o potratech, jíž jsem napsal svou reflexi. Nu, jsem asi pod její
rozlišovací schopnost pro odpověď, takže svůj názor dávám veřejně najevo. Domnívám se, že paní Hůlová vyjádřila své pocity i postoje naprosto nevědomě a individualisticky. Nebere v potaz hlubinné vlivy na
celou síť vztahů a pout, které teprve vytvářejí jedince a na nichž je každý závislý.
Milá paní Hůlová,
děkuji vám za citlivé a osobní zamyšlení nad fenoménem potratu (viz Respekt 20.1.2025). Jsem již tak trochu mimo dobu a čas, přesto se za lidský život cosi nashromáždí a pokud duše stále touží výš a výš, leccos se osvětlí. Jsem zavátým českým básníkem, mystikem a poutníkem, který může svědčit. Vladimír Holan mi dal na cestu klíč, který se jmenuje bylina otvírací. Ta, jak známo, dokáže plout proti proudu. Tuto disentní polohu uplatňuji přes padesát let.
Téma potratu nemůže být jen výlučným problémem ženy. Dnes se nosí vypjatý individualismus, což je hrozný omyl. Jsme zcela zásadně ovlivňováni svým rodinným a rodovým systémem. Zejména fakt chybění, smrti či nějakého vyloučení ze systému (je jistě podvědomého původu) hraje velkou roli v naších osobních problémech, strádáních a blouděních. Abych svůj názor ilustroval lépe, nahlédnu na chvíli s úctou do osudů dvou mých tehdejších přátel. Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Obé se týká předčasného úmrtí sourozence. U Seiferta to byla sestřička, jejíž chybění způsobilo, že básník přejal do své bytosti větší část ženského principu včetně hlasu. U Holana to byl bratříček, kterého po celý život hledal v hlubinách smrti a její říše. Jeho poezie o tom svědčí zcela výmluvně.
Nemyslím si, že potrat je přímo vraždou, ale má dalekosáhlé následky, a nelze jej bagatelizovat. Mám s tím osobní zkušenost. Moje maminka po mém narození šla dvakrát na potrat, a tak jsem přišel o dva bratry a zůstal jedináčkem. Co dělá dítě a jak reaguje na potrat sourozence? Je zasaženo jemu neznámým smutkem a v mém případě ještě dvěma pokusy o sebevraždu. Jako by se dalo vlastní smrtí vykoupit smrt předchozí bytosti. Je to čistě magické myšlení a ti, kteří zcela racionálně mudrují o těchto otázkách, se právě proto nemohou dobrat vysvětlení. Dalším pozoruhodným vlivem je téma identifikace s opačným pohlavím. Není to jen dnešní móda, ale reakce právě na předchozí potrat u matky. Když odejde takto holčička a je v rodině zapomenuta, pozdější chlapec se s touto smrtí identifikuje tím, že na sebe bere ženskost a naopak. Vznikají tak velké tlaky na pohlavní identitu, což vidíme dnes docela často. Člověk zkrátka nikdy nedohlédne důsledků svého konání.
Potrat zároveň vždy znamená, že žena je neviditelně spjata s odchodem části své bytostí a žije pak buď ve výčitkách či jaksi napůl. A to i směrem k otci nenarozeného dítěte. Takže vztah dvou potencionálních rodičů většinou končí.
Je tu ještě téma oběti. Odstranění plodu má zároveň vyřešit situaci dospělých. Myslím, že nevinné bytosti nemají být zatahovány do sporů dospělých, natož aby se pro své rodiče obětovaly či byly obětovány.
Zkusil jsem vám osvětlit některé aspekty fenoménu zvaného potrat. Není to nic dichotomického. Je to však vždy zásah do něčího života, což se musí uctít. Neříkám, že by člověk měl na tuto ztrátu myslet každý den, ale je dobré udělat zásadní rituál, tzn, poděkovat za oběť, vyjádřit lítost i lásku a nechat tento zosobněný problém odejít spolu s andělem smrti tam, kde už je dobře. Já osobně každé Vánoce za své dva nenarozené bratry rozsvěcuji dvě svíčky a krátce se ukloním. I mně je už dobře.
Ondřej Fibich ze Šumavy