Milá Kateřino,
rád jsem si početl na konto vašeho rozhovoru s Reinerem Stachem.O to víc jsem si uvědomil, že jedna věc je bádat, a druhá, být svědkem. Tedy projevovat mizející schopnost čas i jeho plody uchopit.
Žil jsem, dlouhá léta v domě U dvou chimér. Letní vila přilepená ke zdi obory Hvězda. A hle, mým sousedem byla rodina Saudků, s jejichž dětmi jsem si hrál. Paní Věra, dcera Ottly Davidové, rozené Kafkové. První doteky s fenoménem FK.
Po mém vypuzení z Prahy jsem se ocitl v krajině rodiny Hermana Kafky, syna oseckého řezníka Jákoba. Vykládal jsem z vagonů tuny chemikálií a po práci se omýval v nedalekém rybníce. Jako plavec jsem viděl na kraji lesa rozpadající se zeď židovského hřbitova. A z práce jezdíval na kole značky Ukrajina kolem osecké rozpadající se židovské modlitebny. Druhý fascinující dotek.
Jako vzdorný a vzdorující mladík jsem napsal na pražskou židovskou obec a dostal povolení lesní hřbitůvek zachránit před rozpadem. Vždyť tam na jednom kameni bylo možné ještě přečíst Jakob Kafka Friede seiner asche. A opodál ležela jeho žena Franciska. Později sem přibyl náhrobek Richarda Weinera ze zničeného píseckého hřbitova, jehož záchranou mne pověřil Bogan Hrabal. Dělali jsme tam brigády a literární čtení a čas se přehoupl. Třetí část mé cesty k FK.
Místo obsazení pozic jsem ještě v roce 1991 krmil krávy v JZD, které se pak rozpadlo. I založil jsem na čtvrt století antikvariát na strakonickém hradě. A tu se mi dostala do rukou pozůstalost po baronu Hildprandtovi z Oseka.Z vysvitlo, že u něj koncem 19. století nocoval zeměměřič, který vyměřoval trať Blatná-Strakonice. Tehdejší majitel Daubek loboval, aby trať vedla blíže jeho sýpek, cukrovaru i lihovaru. Zeměměřič mu vyhověl a zakreslil tuto představu do staré mapy, ještě bez zobrazené železnice. Čtvrtá podivnost jako stvořená do světa FK.
Když se to takto scházelo, začal jsem vysedávat v archivech i na obecních úřadech. A hle, v kronice oseckých hasičů je záznam o velkorysém daru otce Kafky ku zřízení hasičské stříkačky. A také se vysvěcení této zbraně proti zhoubným plamenům zůčastnil i se svým synem. Ostatně tam s ním byl i na pohřbu svého otce Jakoba. Páté zastavení.
Víme, že literární obrazy jsou nevyzpytatelným amalgámem skutečnosti, snů, podvědoní i jakýchsi věšteckých vizí. I Zámek je takto napsán. Avšak ten v Oseku je nezpochybnitelnou součástí románu.
Ale být takto vržen svým životem do zavátých stop Fk zde na jihu, to zůstává nedílnou součástí mého klonícího se života.Škoda, že se pan Reiner neozval. Měl bych mu co předat.
Děkuji, že jste přečetla mé zamyšlení až sem. Jedna věc je psát a druhá žít. Snad se to FK chvílemi dařilo a býval šťastný.
Váš starý, životem otřískaný,
básník Ondřej
(Dopis redaktorce časopisu Reflex Kateřině Kadlecové)
