(Za Zdiradem Čechem)
Když jsem ještě v dobách samizdatu občas narazil na sličné tisky týkající se zakázaných autorů, především duchovního vyzařování, upoutaly mne výrazné perokresby, lina a dřevoryty výtvarníka a přítele všech bibliofilů Zdirada Čecha. Obzvláště ty k rytířským prozaickým miniaturám Břetislava Štorma, tajného Lazaritu. Vydali jsme pak spolu ve svobodných poměrech na způsob středověké kroniky mé prózy Čtyři rytíři. A hned se stal mým kmenovým ilustrátorem a jeho výrazně stylizované ilustrace souzněly s mými texty dokonale. Leč čas oponou trhnul a rytíři byli odejiti ze strakonického hradu a já z jeho hradeb snesl poslední živou maltézskou korouhev. Ale Zdirad šel dále a hlouběji za svým ustrojením a povoláním pracovat v církvi svaté. Na konci letošního léta odešel k Pánu, kterému tak věrně sloužil. Mám pořád na srdci jeho opus magnum a byl jsem tenkrát neschopen čehokoli, když v troskách lidického kostela hýčkal obraz Matky Boží v náručí místo Dítěte prázdné místo. Je tam dodnes ono Zdiradovo memento na prostém oltáři. Madona mistra Zdirada Jana Křtitele Čecha. Ach, Zdirade, odpočívej mezi svými. A objímám tě mezi světy. Tvůj Ondřej
Zdroj fotografie: www.oslj.cz
