Pane veliteli městských strážníků ve Strakonicích,
dne 5. 1. 2026 jsem kolem 11 hodiny uviděl bytost v šarlatovém rouchu, jak putuje mezi občany s pojízdnou taškou. V pekelném mrazu hlásal hřejivost své víry a rozdával svou věroučnou knihu. O několik minut později jsem viděl jeho zadržení dvěma městskými policisty. Vysoký mladík stál rozpačitě a pokojně. Jediným důvodem jeho zastavení byla jeho exotická vizáž. Vzpomínám, jak jsem za jednoho policejního režimu rozdával na pražských mostech své básně, nu bylo to poněkud exotické a policii jsem také neunikl. Strakoničtí strážníci jej vyslýchali, stál jsem u křehkého člověka, svého lidského bratra, kdyby něco… Byl vyslýchán jako u soudu, jestli není nějakým dealerem, co má v tašce a pod. Na závěr tohoto obtěžování byl vyfocen, nepochybně do katalogu možných teroristů. Kdyby po Strakonicích chodil žebravý František s Assisi, asi by skončil v poutech. Chtěl jsem se od policistů nechat také vyfotit, aby měli v kartotéce také dalšího buřiče, ale byl jsem odmrštěn. Hloupost a buranství se stále více vkrádá do myšlení? různých orgánů.
Nevěřím, že se toto chování změní, soumrak pestrosti lidského svobodného bytování je na postupu.
Český básník Ondřej Fibich
