Jazyk mateřský na prvním místě

(K otázce zavedení angličtiny do vyučování první třídy ZŠ)

Ministerstvo školství připravilo nové rámcové programy pro vyučování ve školkách a základních školách. Jedním ze závažných kroků je zavedení výuky angličtiny již od první třídy. Argumentuje se, že deváťáci budou odcházet s velmi solidní znalostí tohoto světového jazyka.

Avšak jakákoli výuka dalšího jazyka je naprosto provázaná s výukou češtiny. Je třeba se ptát, co bylo u prvňáka dříve. Ano, byl to mateřský jazyk. Víme, že dnes, pod vlivem digitální kultury, pochopení a užívání mateřštiny skomírá. Schopnost vyjadřovat se větami rozvitými, používat synonyma, číst si delší texty či pochopit smysl napsaného, to vše se u nových generací zhoršuje. Nehledě na zrání dětského mozku, který potřebuje ke svému rozvoji reálný svět, jako tomu bylo po tisíciletí. Stopy digitální demence jsou patrné ve zmatenosti, strachu a nárůstu psychických poruch již několika generací.

Musíme se tedy ptát, co bylo dříve ve vývoji dětské bytosti, angličtina či čeština? To by mělo mít přednost ve svém vyzrávání. Až děti ovládnou slušně svůj vlastní jazyk, klidně se může přidružit výuka dalších. Neboť rodný jazyk je bytostnou identitou Čecha. Rozpouštění této identity příliš časným zaváděním evropanství či světovosti, povede nepochybně k vnitřnímu boji ve svědomí a k nezralosti jak češství tak i pocitu občana zeměkoule.

Máme tu četná svědectví ze života imigrantů a jejich ratolestí, kde upozadění rodného jazyka vedlo k depresím či naopak k agresivitě. Jistě, rodiče se těšili, že se jejich děti co nejrychleji stanou Němci, Angličany či Francouzi. Ale národní kořeny neradno přetínat, vždyť jsou s nimi spojeny živé bytosti předků, kultury a mentality. Nastává tedy otázka, zda jsme schopni toto nebezpečí chápat a nastolit ve školství nějaký řád posloupnosti.

Jinak hrozí, že budeme mít anglofonní instalatéry, tramvajáky či kominíky, ale nebudou se umět česky pořádně vyjádřit. Takže angličtinu zavést, ale později. Avšak především vydat se za obranou jazyka českého, což kdysi uskutečnil jeden český jezuita jménem Bohuslav Balbín. Abychom nemuseli opakovat další národní obrození.

DOPISY
CHIMÉRÁM

S básníkem Ondřejem Fibichem krajinou neobyčejných zážitků