Řemeslo má zlaté dno. Skoro čtyřicet let to potvrzují její fotografie. Portréty lidí dokumentují čas a vracejí se k ní děti dětí. Dívá se Šumavě do očí a zachycuje jejich odlesky. Jsou plné tajemství i nezřetelných stop. Stala se trvalou součástí požehnaného prácheňského kraje a nad jejími obrázky, srdce si vzpomene. Každé zmáčknutí spouště je otázkou hloubce. Snad se jí dostane odpovědi.