Ondřej Fibich je básník. V jeho knihách nenajdete výčet strohých faktů, dat či jiných čísel. Najdete zde staré oživlé příběhy, které se staly, mohly se stát či si je přetvořily generace vypravěčů, když je předávaly dál jiným pozorným či měně pozorným posluchačům. Ondřej tyto pověsti i fakta zkoumá a dává někdy i do možná nečekaných vztahů, které nás předtím vůbec nenapadly. Jeho jazyk je jazykem básníka, takže se v jeho příbězích setkáte s básnickými výrazy často i archaickými. Jeho jazykové prostředky nás vtahují do děje, čekáme, kterými souvislostmi nás zase překvapí. Jeho fantazie násobí fantazii sklářů, kterou nacházeli pohledem do rozžhavené pece, pozorujíc plazmatické pohyby uvnitř. Tak v jeho sklářských příbězích na vás opět vyskočí starý známý nemilosrdný Horg, Divoká honba, postava oživlé skleněné lidské figury z Vogelsangu, skleněný Nickelmann z Klášterského Mlýna. Výroba nových druhů skla byla zahalena tajemstvími, které si často jeho vynálezci brali s sebou na onen svět či se nedochovaly. Staré sklářské kmenárny tak trochu připomínaly alchymistické dílny, do kterých jen tak někdo nemohl nakouknout. Jeden z receptů, i když zrovna ne ten sklářský, vám Ondřej i prozradí. Vždy po přečtení nějaké Ondřejovi knihy si říkám, že i prózu by měli psát básníci! Přeji pěkné počtení!
Josef Pecka, profesionální průvodce NP Šumava – Rohanov
